1.9.96 ne
Nová ložnice je
omítnutá. Jsem spokojený a cítím se jako opravdový muž. Přece
jenom na rčení „Postav dům, zasaď strom“ něco je. Teď
konečně vidím i tady, v téhle dosud ještě zřícenině, nějaké
své dílo.
Jen mi trochu kazí
radost, že to není celé moje dílo. Jistě, není na tom přece
nic špatného pozvat si zedníka. Jen Marcela je asi jiného
názoru...během celého víkendu vypadala spíše otráveně.
Nakonec jsem se jí na to přímo zeptal:
„Co se ti nelíbí?
Na tom přece není nic špatného, aby si chlap pozval do domu
zedníka.“
„Říkám něco?
Jasně že není. Ale když už bych zedníka zvala, pozvala bych
nějakého, který něco umí.“
„Nelíbí se ti
něco?“
„Celý se mi
nelíbí. Ten se ožralej snad už narodil...a takhle křivý bych to
nedokázala ani kdybych byla sama ožralá. Ale už je, zaplaťpánbůh,
pryč, tak v pohodě.“
Tohle mi vadí. Že
by to nejradši udělala sama. Vím to moc dobře. Jenomže nemohu
přece dělat přidavače vlastní partnerce, kdo to kdy viděl.
Prostě se tím nebudu zabývat...musí jí stačit, že udělala tu
elektřinu. Trochu jsem se bál, když to zapínala, ale zdá se, že
není žádný problém. Teď bude ještě třeba vymalovat, a je
hotovo.
V týdnu nás byl
navštívit Marcelin otčím. Má novou ženu, celkem hodnou paní. I
když je trochu hloupá. Zato s Františkem si rozumím velmi dobře.
Je vysokoškolák, a i to je další známkou, že na vzdělání
nezáleží. Nemám žádné problémy porozumět si s ním. Marcela
se sice netvářila nijak nadšeně, ale uvařila i upekla, a při
hovoru se chovala celkem normálně. Zato po jejich odjezdu...děti
Františkovu ženu Jindřišku doslova nenávidí...ani nevím, proč
vlastně. Začaly o ní mluvit jako o „žábě“ - asi proto, že
ona tak mluví, kdykoliv se zmíní o Jitce. Ani Marcela ji nemá v
lásce. Několikrát jsem si všiml, že se násilím drží, aby
byla zdvořilá a nepronesla něco sarkastického. Vlastně tomu
nerozumím vůbec. Je to přece člověk, se kterým Marcela strávila
mnoho let, dokud ještě bydlela s rodiči. A on se k ní chová
hezky. Vlastně až příliš hezky. Chvílemi mi připadá, jako by
ji vnímal spíš jako ženu než dceru...ale na jakýkoliv dotaz se
Marcela buď zatváří otráveně, nebo ucedí „Je to úchyl.“
Nevím, co se tam dělo. A vlastně mě to ani nezajímá. S
Františkem jsme se téměř okamžitě spřátelili. Navíc mi
nabídl, že nám ještě do zimy přijede udělat ústřední
topení. Je sice doktor věd, ale na chalupě si prý topení také
dělal sám, a rozumí tomu. Prý má i nějaký materiál, vyřazený
při přestavbě jejich ústavu. Jsem rád. Topení není nijak levná
věc, a uvítám, když je budu mít levněji. Marcela sice nevypadá,
že by jí kdovíjak vadilo topit v kamnech, ale jistě topení také
uvítá. Zejména po narození dítěte.
Jindřiška,
uznávám, je poněkud divná. Neustále se vyptává, úplně na
všechno, a chce vědět všechny detaily. Je to až nepříjemné. A
pak udílí spoustu dobrých rad, jak by se měly věci dělat co
nejlépe. Ale jistě to myslí dobře. Nevím, co Marcelu a děti
tolik proti ní popudilo.
V každém případě
– budeme mít ústřední topení za dobrou cenu, a uvítám i
příležitost spolupracovat při jeho rozvodech s Františkem.
6.9.1996 pá
Dnes mám dost času
na psaní. Nemluvím s Marcelou, a myslím, že hned tak nezačnu.
Asi jsem se zde
ještě nezmínil, že sexuální život s Marcelou není vůbec
snadný. Dokonce již na naší dovolené jsem cítil jisté
podezření, že vše není, jak by mělo být. Ta dovolená byla
nakonec něco jako naše „líbánky“, Marcela by tedy měla být
ještě zamilovaná. Ale už i tam se chovala vcelku chladně, jako
bychom byli už několik let manželé. A poslední dobou je to ještě
horší. V podstatě skoro nic už spolu nemáme. Po tak krátké
době, co jsme spolu, mi to připadá přinejmenším divné. Těžko
ji sice mohu podezřívat, že by mi ve svém stavu byla nevěrná,
přesto mi to tak někdy skoro připadá. Přece ani těhotná žena
nemůže být bez sexu...jenže já jsem muž, a jestli ona sex
nepotřebuje, já ano. A mám na něj právo. Večer, když děti šly
spát, řekl jsem Marcele, že si s ní chci o něčem promluvit. Bez
odporu se mnou odešla do naší budoucí kotelny, aby nás děti
náhodou nezaslechly. Zeptal jsem se jí, jak je to s naším sexem.
Chvíli mlčela, a
pak se zeptala: „A co chceš slyšet?“
„No, co chci
slyšet. Ty možná nepotřebuješ sex, ale já ano. A mám na něj
právo.“
„...to asi máš.
A co s tím?“
„Co s tím? My
spolu žijeme, Marcelo. A ty se tváříš, jako by postel byla jenom
na spaní. To takhle dál nejde. Já mám také své potřeby.“
„No...souhlasím.
To máš.“
„A tebe to
nezajímá?“
„Ale jo.“
Vypadala tak
rozpačitě, jak jsem ji snad ještě nikdy neviděl. Udeřil jsem na
ni tedy přímo:
„Budeš se mnou
spát třikrát týdně? Mám na to právo!“
„...nooo...když
ty se nemyješ...“
To byla rána pod
pás. Já že se nemyju? Nikdy mi tohle nikdo neřekl, nikdo. Byla to
jasná výmluva, to je jisté. Ale já se jen tak odbýt nenechám.
„Sex třikrát
týdně, to je můj požadavek,“zopakoval jsem, a odešel z
kotelny.
Opravdu se mě to
dotklo, co mi Marcela řekla. Jako bych byl nějaký bezdomovec nebo
co...ale ještě se uvidí, kdo je tady pánem. Tohle si nemůže
vůči mně dovolit. K čemu bych měl jinak partnerku? Počkám,
jestli se umoudří. Času mám dost.
15.9.96 ne
Nemluvil jsem s
Marcelou tři dny. Ale zdálo se, že jí to nijak nevadí. Vypadala
celkem spokojeně. O víkendu, když nová omítka v ložnici
vyschla, sama vymalovala, a bylo jasné, že ji to baví. Nechápu,
co je tohle za ženskou. Měla by si připravovat výbavičku pro
dítě, a ona raději maluje...
Pak jsme nastěhovali koberec, postel a skříň, a naše nová ložnice je hotová. Kvůli tomu
stěhování jsem s Marcelou musel začít mluvit, ale připadalo mi
to, jako by si vůbec nevšimla, že jsem s ní předtím nemluvil...
V týdnu jsme pak
měli dvakrát sex. Vlastně – kvůli jejímu stavu se už bojím
mít s Marcelou sex normálně. Je to tedy už jen její záležitost.
Ale to není tak důležité – hlavní věc je, že pochopila svoji
úlohu a dál mi neodporuje.
Příští víkend
má přijet František s materiálem na ústřední topení. Je to
dobře, už brzy by se mohlo ochladit, a v ložnici teď vlastně
nemáme žádné topení.
22.9.96 ne
Včera i dnes tu byl
František s Jindřiškou. Nechápu, proč tu byla i Jindřiška.
Zjevně ji to tu nebavilo a nudila se. Jako by nemohla zůstat doma,
jistě tam má dost své práce...ale příliš jsem se tím
nezabýval. Celý víkend jsme s Františkem pracovali. Marcela se v
kuchyni ukázala, jako obvykle. Vařit, to ona zase umí, a já jsem
rád, když lidé vidí, že jsem si našel dobrou hospodyni. Ale
tohle se před ní nesmí vyslovit. Jako by byla na slovo „hospodyně“
přímo alergická. Hlavně na začátku jsem občas poukázal na to,
jak vaří švagrová Monika. Maminka mi zemřela když jsem byl
ještě dost malý, v těchto věcech je tedy takovým mým záchytným
bodem právě Monika. Ale Marcela se chová úplně nesmyslně. Když
jsem naznačil, že Monika si vede v kuchyni lépe, většinou vůbec
neodpověděla. Ani když jsem řekl doslova, že není tak dobrá
hospodyňka jako je Monika. Ale pak mi začala dělat naschvály.
Uvařila například večeři, postavila ji přede mě na stůl, a
řekla:“Promiň, asi to není jako od Moniky. Ale můžeš to jít
hodit slepicím, jestli je to moc hnusný.“
Místo, aby se
snažila něčemu přiučit, když má kde, reagovala vždycky takhle
hloupě. Mně se například velmi líbí, jak Monika vede domácnost.
Mají s Honzou velmi pěkně zařízený byt, což je jistě
především Honzova zásluha. Vždycky dovedl vydělat peníze a na
domov jich nikdy nelitoval. V tomhle jsme si velmi podobní. I já
jsem vysloveně rodinný typ, a pro rodinu jsem schopen velkých
obětí. A Monika jejich krásný byt udržuje pečlivě čistý.
Neříkám ovšem, že Marcela je nějaká špindíra. Ale například
po jídle jde klidně třeba opatřit zvířata, nebo jako nedávno –
sekat do zdi díry pro zásuvky, a nádobí od večeře leží ve
dřezu třeba i tři hodiny, než je umyje. Tohle by se u Moniky
nikdy nestalo. A když mají někoho na práci – tohle vím dobře,
několikrát jsem jim s něčím pomáhal – Monika si hledí
kuchyně a mužské práce nechává mužům. Takhle si já
představuji opravdu dobrou hospodyni. Ale jakmile tohle slovo
vyslovím před Marcelou, je to jako kdybych řekl jánevímco. Když
jsem jí poprvé řekl:“Nejsi žádná hospodyňka,“zabručela
jenom „Zaplaťpánbůh.“ Ale později, kdykoliv jsem se o něčem
takovém zmínil, vyletěla:“Tak co tu děláš?“ nebo „...si
nějakou najdi.“ Jako by mi tím dávala najevo, že se beze mne
klidně obejde. To bych tedy rád viděl, co by si sama počala se
třemi dětmi a s tímhle polorozpadlým domem...
Zamyslel jsem se, a
úplně jsem utekl od tématu. Tak tedy dělali jsme s Františkem to
topení. Byla to docela práce. Musel jsem dělat všechny závity,
hodně mě to unavilo. Ale topení je hotové. I kotel už máme,
přivezli jsme jej od nějaké Františkovy známé, která si
kupovala nový. V neděli jsme ještě stihli zatopit a odvzdušnit
topení. A i když jsem unavený, mám dobrý pocit. Další část
mého nového domu je hotová.
Žádné komentáře:
Okomentovat